Chvíle kdy jsem si řekla "Je potřeba změna...."

15. prosince 2014 v 1:25 | Kateřina Ulmanová |  Kdo jsem?
Jednoho dne, byl to ten den kdy jsem si připadala zralá tak leda na odstřel - tento fakt berte s nadsázkou - jsem si připadala, že je potřeba něco se svým životem udělat. Bylo léto a já vyrazila nakupovat - spíš se jen tak koukat po obchodech. Najednou jsem se ocitla v levných knihách, kde jsem dřív byla pečená vařená ale poslední rok, dva na to nějak nebyl čas. A před mýma očima jsem objevila knihu První dny s vážnou diagnózou od autorky Jessie Grumanové... Ani nevím, co jsme přesně očekávala, možná že se dozvím co je správné dělat, že pochopím některé své myšlenky. Knihu jsem si koupila a doufala, že mi ukáže cestu správným směrem. Nevím.... ale za mě NE, spíš než pozitivní účinek měla účinek negativní. Možná je to mnou, možná vážně knihou. Přečetla jsme pár stránek a knihu schovala hluboko do své knihovny a zastavěla ji knihami, které sice nemají moc pozitivní nádech, ale já takové knížky opravdu můžu číst pořád. Mou srdcovkou je NEŽ JSME TĚ POZNALA, společnost ji dělala Hvězdy nám nepřály - která se sice pyšní vyšší oblíbeností a popularitou, ale za mě je tedy až na příčkách následujících právě za Než jsem tě poznala.
Ale zpátky k tématu.... Ona změna... Nepřišla přečtením knihy, možná to bylo naivní a možná jsou mezi vámi lidé kterým tato knížka pomohla, pokud ano tak jsem jen ráda, ale mě v žádném případě ne. Třeba jsem ji měla šanci a dočíst ji do konce... nevím...
Jednoho dne... jsem se podívala na svou stěnu v pokoji a uvědomila jsme si, že to je to místo. Místo mého stromu.
Možná nerozumíte a naprosto vás chápu tak vám to vysvětlím. Jsem člověk, který sice není tak uplně otevřený k projevování citů na veřejnosti ani v soukromí, říkání lidem jak moc je má rád je pro mě noční můra, vím, že to je špatně, jenže někdy to víte a přesto vám to nejde. Pocity... Ty vkládám do věcí které dělám. Jsem schopná napsat vše co cítím na papír a dělám to, tvořím svým přátelům videa aby věděli jak moc si jich vážím, píšu jim dlouhé přání k narozeninám nebo jen tak aby měli hezčí den.... ale zlepšuji se a snažím se to říkat ve chvíli kdy cítím, že je to správné... No stále to není vončo. To, že to neumím říkat však nic nemění na skutečnosti jak moc si svých přátel, rodiny, srdečních záležitostí vážím.... ve chvíli kdy opouštím to, co se stalo pro mě důležitým nezvládám to. Příklad? Na maturitních večírcích se většinou hodně pije, tancuje, lidé se radují. Já asi 4 hodiny v kuse brečela, že je konec, že už neuvidím partu lidí kteří po celé 4 roky byli součástí mého život, ti kteří mi pili krev, se kterýma jsem se hádala a které jsem tak obdivovala a potřebovala mít ve svém životě. Mnoho lidí říkalo: "Neboooj, bude to stejný jen méně intenzivní..." Věděla jsem to už tehdá, potvrdilo se to teď... není to tak. Jsem ze středí pryč 3 roky, za ty 3 roky jsme se neviděli snad nikdy. Samozřejmě, že ty výjimečné občas potkáte, zajdete na kafe, panáka (v mém případě colu ligt či džus). Ale není to takové jaké by mělo být. Je sice pravda, že přátelé jsou jako hvězdy a ty taky nemusíte vidět každý den aby jste o jejich existenci věděli, ale já hvězdy miluju a když je nevidím je mi ouzko. Myslím, že si umíte představit, jak mi chybí lidé, kteří z mého života odcházejí a jejich místo nemůže zaplnit nikdo jiný protože patří právě jim.
Večery trávím u fotek a videi, říkám si jo tehdá.... tehdá.... Nechci se vracet do minulosti, neb tu už nezměníme ani si ji nebude moct znova užít. A tak jsem se rozhodla, svou vášeň a potřebu proměnit v něco hmatatelného a vznikl nápad. Nápad, který už rok a něco zdobí mou stěnu v pokoji. Je to můj STROM, strom života. Jsou na něm ti, na kterých mi tolik záleží: Rodina, přátelé, mimorealita, místa, chvíle..... to vše na jednom stromu. To vše v mém životě. Má minulost, přítomnost, budoucnost. Mé já a já sama jsem odražená právě na své stěně.
a naproti němu je motto tohoto blogu, abych se po probuzení mohla podívat na stěnu a říct si: "Nezávisle na tom , jak se cítíš, vstaň, obleč se a jdi za svým snem"nepotřebuji k životu mít rodinný dům a před ním postaveného minicoopra (ale... jo nevadilo by mi to... ach minicooper <3 ).
K životu potřebuji ty, kteří svou přítomností, svým bytím v tomto světě, zapříčinili to jaká jsem. To kým jsem. Nesnesu pocit, že jejich místo je prázdné. Jako figurka v člověče nezlob se, která má své místo ale po většinu hry na tom místě není.
A tak... pokud to čtete, vy výjimeční, je čas vrátit se na svá místa, neboť.... moc mi chybíte a já si vás budu vždycky neskutečně vážit, a vy co v mém životě ještě nejste, ve chvíli kdy se do něj svým osobním kouzlem dostanete, neodcházejte, zůstaňte.
Krásnou dobrou noc

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 26. prosince 2014 v 19:15 | Reagovat

Ten strom je nádherný, páni a tam toho je! :-) ♥ Kdybych měla facebook, dám hned like :-) :3
Já to mám jinak, na mém stromu by bylo jen několik fotek - ale ti lidé zůstávají♥ Ale já asi nepotřebuji hvězdy tolik vidět, cítím, že všichni lidé jsou nitrem spojeni a jsou napořád v takové krásné jednotě, která není ze světa a nemůže zmizet :-)

2 Kateřina Ulmanová Kateřina Ulmanová | E-mail | 7. ledna 2015 v 15:58 | Reagovat

Děkuji moc, pro mě to taky až tak důležité je vidět. Ale hvězdy jsou pro mě srdeční záležitost a ráda na ně koukám a cítím z nich pocit bezpečí :-)

3 MichaylWentcress MichaylWentcress | E-mail | Web | 5. září 2017 v 17:13 | Reagovat
4 Michlcress Michlcress | E-mail | Web | 6. září 2017 v 13:59 | Reagovat

Best prices.<a href=http://wmplati.com/itm/grand-theft-auto-v-gta-5-pc-onlajn-garantija/1847398>Buy GTA 5</a> - http://wmplati.com Minecraft, Uplay, Steam, Origin.

5 Sabrielhof Sabrielhof | E-mail | Web | 12. září 2017 v 17:51 | Reagovat

Настройка xRumer 16 при первом запуске. Видеоурок №1: https://youtu.be/LFngR0NqvTE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama