Díky a komentář ke komentářům :-)

14. prosince 2014 v 12:58 | Kateřina Ulmanová |  PROČ ... tento blog?
Ahoj všichni,
ani nevím jak tento příspěvek nazvu, možná by se hodilo slovo DÍKY, ale nepřijde mi, že právě jen ono DÍKY je na místě. Vaše komentáře o tom jak jsme silná, jak jste se konečně něco mohli o mé nemoci dozvědět je moc fajn a jsem za to ráda. Děkuji vám za to, že obětuje svůj čas na čtení mého života. Dřív byl můj život možná až moc dokonalý na to aby takhle pokračovat dál a tak přišla MG, jen asi nikoho nenapadlo, že po onemocnění bude můj život ještě hezčí. Teď už se nezabývám tím co by bylo kdyby bylo. Netrápí mě co kdo říká. Nemám zapotřebí hodiny a hodiny nesmyslně pomlouvat něčí vzhled jen proto, že je jeho váha nad hranicí "normálu" - ačkoli... kdo ten normál určil že jo?...

Ráda bych ale vysvětlila několik věcí. V mém případě jsme se setkala s hodně negativními zkušenostmi s lékaři, ale nikdy bych nechtěla hanit jejich práci. Možná mě mrzelo a dodnes mrzí, že jsem si ve chvíli kdy jsem usedala v čekárně v nemocnici připadala jako nemocný člověk a po odchodu z ordinace jako naprostý "blboun", který jen zveličuje jarní únavu. Ale nechci říkat, že by byli špatní. Nejsou.... Kolika lidem zřejmě zachránili život? Mnoha a mnoha.
To je možná i důvod proč tento blog píšu, já měla štěstí a dodnes děkuji svému praktickému lékaři, že na mou nemoc poukázal vlastně hned z počátku. Jiný lékař by mě jistě poslal domů s omluvenkou do školy, že mám právě jen nějaký stav únavy, který se časem jistě zlepší. Možná, by se semnou nikdo na neurologii ani nezaobíral, kdyby v mé žádance nestálo právě slovo AKUTNÍ a slovo Myasthenia Gravis.
Mohla bych mít tisíc dalších nemocí, mohla bych být na tom tak zle, že by se mou součástí stala jen postel a přijímaná pomoc od druhých lidí. Možná je to i mou povahou, ale to že vám osud do života přinese právě nějakou nemoc vám ukáže co je v životě důležité. Už mi nezáleží na maličkostech jako je ujetá tramvaj, nevadí mi vyjít z domu o hodinu dřív protože má rychlost už není taková jaká bývala. Ale víte co? Můj život je krásný. Mám rodinu, kterou bych za nic na světě ANI za to ZDRAVÍ nedala. Nikdy! Jsou to lidé, kteří ve chvíli kdy je vám fakt zle zruší své plány aby přišli domů a dívali se s váma na film. Mám babičku, která přijede tramvají v mrazové kalamitě (nevím jak správně pojmenovat když je venku mráz a nejezdí vlaky - omlouvám se :D ) jen aby mi uvařila čaj a chodila s mou milovanou Angee ven. Tohle jsou ty důležité body v životě. Je důležité se ze svých nemocí nepo.... no víte co myslím že jo?
Takže, pořád obdivuji práci lékařů - ačkoli na některé jejich výroky, ksichtíky, poznámky nikdy nezapomenu. A vy, co studujete zdravotní školy, už lékaři či sestřičkami jste a říkáte, že by jste se takhle nikdy nechovali - PROSÍM!!! zůstaňte takový i nadále. Ono ležet v nemocnici a nevědět co vám je, je přeci jen možná trošku těžší, než být lékař a nevědět jak tomu člověku pomoci. Tak si na něm nevylévejte svou zlost a nevědomost. :))
Tak já vám tu zase někdy napíšu - a omlouvám se za chyby v článku (článcích), ale snažím se napsat své myšlenky a místy zapomínám na to jaké písmena by měla být správná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikky Nikky | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 11:05 | Reagovat

Kačenko, krásny článok :-) Ja som zatiaľ s lekármi nemala zlé skúsenosti, ale zatiaľ som ani nič vážne nemala...Prajem ti veľa síl a krásne sviatky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama