sjíždím řeku v Bosně a Hercegovině

7. prosince 2014 v 1:33 | Kateřina Ulmanová |  s MG život nekončí... aneb co dělám dnes?
Už jsem říkala, že v zimě lyžuju - taky je tady článek, ale nedělám jen to.... V létě jsem se zase vydala na vodu, vyrazili jsme s kamarády do Bosny a Hercegoviny, konkértně na řeku Vrbas - je tam krásně.
V období plánování výletu, jsme byli všichni tak nějak na Benecku a malovali si na růžovo jak tento výlet bude úžasný. Taky byl - navíc už jsem v Bosně jednou byla na stejném místě s jedním malým rozdílem, tehdy jsem ještě byla ZDRAVÁ. A tak mě děsilo, že přijedu na místo kde jsem před dvěma lety poznala spoustu krásného a bude to jiné, já budu jiná. Všechno to okolo bude jiné.
Bohužel Bosnou se letos prohnala voda, ničivá, devastující. Ale i přesto jsme se rozhodli vyrazit a to z důvodu - jak jinak chcete podpořit opravdu raftcentra než tím že do něho pojedete a budete v něm jíst, pít - když samotná hmatatelná pomoc už není na místě.
Bylo to krásný, náročný ale krásný. Asi nemá cenu vám vypisovat den po dnu co jsme prováděli ale mám tu pro vás pár hezký nakopávačů jak já ráda říkám.
Takže BOSNÁÁÁÁÁÁ!!!


Samotná cesta z Ostravy do Veselí n. L. , kde byl naplánovaný sraz trvá cca 8 hodin, já to vzala přes Prahu, kde jsem si s Alenkou naplánovaly výlet. V Praze jsem pečená vařená tak jsem se rozhodla že Alču provedu a ukážu jí krásu tohohle města. Ale s touto mezizastávkou v Praze mě cestování do Veselí stálo celý den. Z Ostravy s báglem věcí jsem vyrážela kolem 6:53 do Veselí dorazila i s Alčou a Zuzkou kolem 18:30 v tom největším slejváku co si snad umíte představit nabalili jsem auto a vyrazili směr Bosna. U Vrbasu naše auto zaparkovalo kolem 5té hodiny ranní.
Hned první den nás čekalo sjíždění úžasné čisté řeky Vrbas. Jela jsme na barace spolu s Alenkou - což je mimochodem nejlepší zadák! :-P dále 3 kajaky, jeden raft a ještě jedna posádka na barace.
První den nás krom sjetí řeky čekal taky výstup na kopec (jsem strašná na jména a tak vám jen dolů přiložím fotky). Hrozně moc lidí (hlavně tedy Lenka a Alenka) mě přemlouvalo ať na horu nejdu - přeci jen opravdu mi dělají procházky po rovnině - na tož pak do kopce - problém. Nicméně jsem se rozhodla jít s tím že když mi nebude roznova dvakrát OK tak se prostě a jednoduše vrátím. Nicméně v Bosně jsou turistické značky opravdu znčené po "velice schůdných" cestách. Jednu část jdete přes soukromý pozemek kde je normální plot a brána, ale tu si prostě otevřete a jdete. K výstupu na samotný vrchol potkáte kozy a takovou starší paní co plete ponožky a když se ji zeptáte na cestu ukáže vám rukou mezi milion stromů a řekne jděte rovně. Což... když viděla naše výrazy tak šla s náma. Jenže tam se cesta dost zvedla. Já už tak šla jako poslední a společnicí mi byla Léňa, která se mě pořád tak nějak opatrně snažila přesvědčit, že se můžu vrátit nebo tady počkat. Jenže.... já chtěla vyhrát svůj boj sama nad sebou. Když se kopec začal hodně zvyšovat a už to bylo spíš 90% než cokoli jiného, zdálo se že se fakt obrátím a půjdu zpátky. Ale rozhodla jsme se že to dám. Že ještě se necítím uplně zle. Slovem uplně zle nazývám tu situaci kdy už mé nohy ani přes opravdovou snahu nechtějí jít normálně a jdu spíš tak že je násilím táhnu po zemi.
K vrcholu zbývalo už jen pár metrů, ale pár metrů skály, kterou jste museli vylést. Bylo to několik kamenů na sobě takže zdravý člověk trochu v kondici udělal hop hop a byl tam. Člověk jako já se podíval a připadal si bezmocně. O to víc, když mi Léňa říkala ať na to kašlu, že tady už to není legrace - bylo to tím že pod námi byl opravdu sešus dolů a tam spadnout tak už nejsem. Hecla jsem to - tady už jsem šla opravdu do risku, ale poznala bych kdyby se blížilo to že nohy nezvednu to ještě nenastalo tak sem toho využila a ..... byla jsme TAM! (fotku vám přidám :) )

Krom tohoto zážitku jsme taky vyšli na vodopády, oslavila jsem narozeniny, sjížděli jsem peřeje číslo 4 a tam se to stalo.....
Po sjetí těch nejkrásnějších, nejvíc hrůzu nahánějšících vlnek jsme se rozhodli že si trošku zablbneme a tak jsme přejížděli z jedné strany řeky na druhou. Celou Bosnu jsme kupodivu (vlastně se ani není moc čemu divit když se podíváme jaké vládne počasí poslední rok) měli hroznou kosu. Pršelo, byla zima a nám s Alenkou se podařilo cvaknout. Jenže ve chvíli kdy jsme se cvakly mé svaly vyply, opravdu jsem si myslela že pod tou vodou zůstanu na pořád, ale dbala jsme rad zkušenějších pod mega ledovou vodou si řekla: "PANIKA" vynořila jsme se podívala se kolem. Alenka na mě houkla ať plavu na stranu, jenže proud byl fakt silný a já byla slabá a zmrzlá. Takže jsem se snažila plavat měli jsem na sobě samozřejmě helmy a vesty což taky moc nepřidávalo. Už jsem vážně byla zoufalá promrzlá a celkem bez sil. Jenže když říkám, že je to o skvělých lidech, které člověk musí mít vedle sebe myslím to vážně, Alenka se postarala o loď, kterou dopravila na břeh. A pro mě si na kajaku dojela Lenka která mi poručila ať se chytím držadla který je na kajaku a pomohla mi dostat se na kraj řeky. Ledová voda v cca 15°C není moc příjemná takže mi byla vážně kosa. Jenže v mezi zastávce v kempu jsem dostala horký čaj, zahřáli jsem se a bylo zase fajn. (Ten den jsem měla 22 tak možná tohle vykoupání bude mít za následek že na tom světě budu strašit dýl)

Mezi jeden z těch zajímavějších zážitků, ze kterého se zde pokusím dát i video - nebo alespoň odkaz na něj. Je ten... kdy jsem si v Banja Luce zahrála na ulici. Byl tam takový jeden pán, který hrál na ulici na kytaru a zpíval. Na cedulce měl napsáno něco jako : "Voda mi odnesla ferari teď šetřím na porsche" a byl hrozně milý a holky (opět v tom mají prsty Alča a Lenka - tentokrát jim směle asistovala i Eliška) se rozhodly, že mě chtějí slyšet a že mu třeba i vydělám. (Teď už si dělají legraci, že jsem mu vydělala na výfuk, ale mě - velké trémistce - moc do smíchu nebylo a fakt jsem je chtěla přiškrtit. Dnes na to ráda vzpomínám a říkám si že snad udělám pouliční tour po ČR se zastouvkou v Bosně :)
tady je to video: https://www.youtube.com/watch?v=lPXhqcx3G0Y

A teď třeba pár fotek. Mimochodem v Bosně jsme byli i s vozíčkáři o dva roky dřív a bylo to parádní! Takže pokud máte chuť nějakou takovou akci podniknout a nechcete to podnikat na vlastní pěst tak já trávila vždy pod záštitou http://slenkou.cz/uvod a tam stačí kontaktovat a domluvit se na podmínkách a vůbec všem.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. prosince 2014 v 19:34 | Reagovat

Fíjo, to zní skvěle! A vůbec je skvělé, že víš, že tě zdraví nějakým způsobem omezuje, ale stejně se sebereš a jdeš něco takového podniknout. To je prostě neuvěřitelně obdivuhodné.

2 Já, mé druhé já a zase já Já, mé druhé já a zase já | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 21:15 | Reagovat

Máš moc pěkný blog, píšeš čtivým a zábavným způsobem :) obdivuji tvůj pozitivní přístup, drž se ho ;)

3 Nikky Nikky | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 11:45 | Reagovat

Káťo, Káťo...máš môj neskutočný obdiv a spievaš lepšie než samotná Anetka :-) Krásne fotky. Obdivujem ťa, že prekonávaš vlastné možnosti (resp. vieš, kedy to ešte dáš) :-) Máš úžasný blog!

4 Kateřina Ulmanová Kateřina Ulmanová | 14. prosince 2014 v 16:45 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :-) Je lepší žít než se utápět v sebelítosti. A navíc, nikdy není tak špatně aby nebylo hůř :-)

5 Kateřina Ulmanová Kateřina Ulmanová | 14. prosince 2014 v 16:45 | Reagovat

[2]: Děkuji moc, vážím si toho. Lepší je brát věci s úsměvem a hledat pozitiva než se utápět v slzách :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama