Učím na horách.... LYŽOVAT!

7. prosince 2014 v 0:47 | Kateřina Ulmanová |  s MG život nekončí... aneb co dělám dnes?
HORY HORY HORY HORY!!! LYŽE!!! Benecko s Lyžařskou školou HUSKY.


Před onemocněním jsem prožila tu nejkrásnější zimu ve svém životě. Skládala se z toho, že jsem ráno vstala, obula lyžáky - přeskáče - a vyrazila nahoru na půjčovny zjistit kolik dětiček mě v dnešní den čeká.
Měla jsem to každý den jiné ale přibližně jsem se v sezóně 2012/2013 nezastavila a každý den učila kolem 6-7 dětí což znamenalo 7 krát denně 50minut na svahu, plus ještě každý večer večerní lyžování, sáňkování blbnutí jen tak.... A víte co? Byla jsem šťastná, můj život se zdál jako příběh z pohádky, mezi pohodičkou na Benecku (což je oblast v Krkonoších) jsem si jezdila domů do Ostravy, kde jsem plnila zkoušky na Vyšší odborné škole (ANO, nedostala jsem se na VŠ proto volba VOŠ - v dnešní době už na VŠ studuji konkrétně učitelství hudební výchovy a občanské výchovy). Cesta z Benecka do Ostravy trvala cca autem 3,5-4 hodiny vlakem potom jednou tolik takže takových pěkných 8hodin.
Když jsme se vrátila domů a začali mě trápit mé zdravotní problémy a později mi všichni... Lékaři, kamarádi, rodiče..... říkali, že už se na hory nevrátím, byl to ten - jeden z těch - nejhorších okamžiků. Jak říkám byla jsem šťastná ve své mimorealitě s lidma, které jsme věděla že jinak neuvidím. Nechtěla jsem se smířit s tím, že mi něco jako MG vezme věci které miluju. nechtěla sme věřit že opravdu příjde chvíle kdy si přiznám, že na to abych se vrátila nemám....
... Neukázalo se to, ale mohla za to osoba, které vděčím za mnohé a to moje kamarádka, spřízněná duše a šéfka v jednom. Člověk, který po té co jsem ji řekla jak to se mnou vlastně je neváhala a stejně mi nabídku práce poslala. Bála jsem se, nebudu říkat, že ne. Bála a moc... ale věřila jsem že s kamarády po boku se dají zvládnout i ty chvíle, kterých se bojíte.
Léňa se rozhodla nademnou držet ochranou ruku, což znamenalo poloviční hodiny než měli jiní, dohlížení na to abych brzy spala, abych na svah nevyšla ve chvíli kdy se necítím dobře - nemyslete si, můj stav by nikdy neohrozil dítě, které jsem měla v danou chvíli učit, ale mohlo by dost nemile ovlivnit mě a to tak že bych se další den třeba už nezvedla z postele a podobně. Uvědomila jsem si, že když jsme v létě - opět ve společnosti Léni a jiných skvělých přátel zvládla sjíždět řeku, zvládnu i lyže. Navíc, lyžování mi nevadilo. Nebyl to pohyb, který by mě unavoval, spíš naopak připadala jsme si zase zdravá a čilá.
Chůze mi dělala problémy pořád. Přemístění se s dítětem z jedné sjezdovky na druhou byl boj, který jsem se každodenně pokoušela vyhrát a vyhrávala ho, ale zase to ale. Vždy se našel nějký hodný kamarád instruktor, který svou volnou hodinu využil tak že mi s lyžema pomohl.
Ono nepředstavuj te si že si vezmete své lyže a jdete. Vy si vezmete své lyže i hůlky (pokud už snimi dítě jezdí), pak hůlky a lyže dítěte, musíte dát dítěti ruku, protože jdete část trasy po cestě, musíte k té sjezdovce dojít což je sice kousek ale jdete vy i dítě v lyžácích - mě už tedy lyžáky přišli po té době jako papučky ale dítko si stěžuje že ho bolí nožičky a podobně a jdete. To samé vás čeká i cestou zpět. Takže tohle byl boj, který bylo potřeba zvládat. Ale dalo se to všechno zvládnout a jak říkám děkuji Alenko, Máro, Honzíku a ostatní kteří jste mi vždy podali vaši skvělou pomocnou ruku.
Učila jsme na Benecku celou sezónu, zvládala jsme mírné procházky - ale jak říkám kopce ani rovina nebylo nic pro mě. Dokázala jsme asistovat při závodech, při diskotéce tancovat, po večerech dělat soukromé koncerty na kytaru. A byla jsem to zase já. Sice s MG a stavy, které k ní patří, ale byla jsem zpátky ve své mimorealitě a v místě kde to tolik miluju s lidmi kterých si tolik vážím.
Samozřejmě jsem se setkala i s nepochopením, že všichni učí od rána do večera ale já mám proškrtané hodiny a mám volno. Mnozí - nebylo jich zase tolik - mě nazývali "PROTEKČNÍ SPRATEK" , ale bylo mi to jedno, já byla šťastná a spokojená. A možná i pro ně tento blog dělám, aby si lidé uvědomili, že můžu vypadat zdravě, ale ne vždy se zdravě cítím.
Takže, obklopte se láskou a lidma, kteří vás podrží a pomůžou vám a může být váš život obsahově stejný jen třeba těch aktivit bude míň. Nebo spíše budou v menší intenzitě.
A zase to připomenu, je důležité poslouchat své tělo, pokud Vám zrovna nevyhovují lyže tak na ně nechoďte ani když já píšu, že se na nich cítím skvěle. Já jsem já a vy jste vy, jen vám chci ukázat, že příspěvky na netu jak je všechno zlé a na nic nejsou tak úplně pravda! :-)
Přikládám fotky a snad se s váma či vašima dětma uvidím v Lyžařské škole HUSKY na Benecku
(https://www.facebook.com/lyzarskaskolahusky http://www.skihusky.cz/ )

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikky Nikky | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 11:36 | Reagovat

Katko, veľmi ťa obdivujem, ja sama lyžovať neviem vôbec. Možno by som mala za tebou zájsť. Blbcovi nevysvetlíš a vždy sa nájdu ľudia, čo budú na teba pozerať cez prsty, žiaľ :-(
Máš okolo seba skvelých ľudí a perfektnú šéfku :-) Gratulujem Ti.

2 MichaylWentcress MichaylWentcress | E-mail | Web | 6. září 2017 v 2:55 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama