Výlet, návrat, knihy které čtu a nebo se chystám číst :-)

29. března 2015 v 23:02 | Kateřina Ulmanová |  Kdo jsem?
Ahoj, zdravím,

můj pozdrav a článek k vám míří již z domova, tedy z Ostravy kde už 10dní zkouším přizpůsobit svůj život realitě, škole a svému ne zrovna skvělému zdraví. Ale dnes jsem si pro vás připravila takovou menší nakopávačku. Chcete?

Vrátím se zase zpátky na hory, kde jsem v pondělí - pár dní před svým odjezdem vyrazila, abych splnila svůj nedostatek, který mi z této sezóny zbyl. A tím nedostatkem bylo vyjít na rozhlednu Žalý, na které jsme za celé 3 sezóny nebyla ani jednou. Ono říct si v mém stavu, že si jenom tak vyjdu na Žalý byla hloupost, takže jsem začala postupně. Oblékla jsem se do kalhot - později jsme zjistila že vzít si džíny na skoro 11km vycházku nebylo to nejlepší řešení. Oznámila jsme doma - tedy v místě kde se stal mým domovem pokoj o pár čtverečných metrech sdílený spolu s ostatními - že odcházím. A mohlo se vyrazit.
Procházka začala nevinně, řekla jsem si, že se vydám na svou tradiční vycházku, ze začátku trošku do kopce a pak celou dobu jen po rovince, možná proto (ale vím že to tak není) se místo jmenuje ROVINKA, cestou jsem nepotkala nikoho. V uších mi zněla Aneta Langerová a její Na Radosti. A já zjistila, že je mi smutno. Všechno končilo a ten pocit kdy všechno zdá se na správném místě a tak jak má být se začal rozpadat. Cestou jsem viděla slunce prosvítající mezi stromy, pod nohama křupal sníh a k mému údivu jsem nepotkala skoro žádného civilistu, ačkoli tato trasa byla oblíbená. Došla jsem na Rovinka a zjistila…. Jo to je ten moment kdy se prostě překonám a půjdu dál. Dál ale byl obrovský kopec (který se určitě nějak jmenuje a možná že kdybych nebyla líná tak to i vygooglim - možná to i udělám pokud za touto závorkou objevíte název) a po jeho zdolání, teda spíše říkání si pojď za dva metry si dáš pauzu, pojď ještě kousek a jsi….. a byla jsem. Ten pocit byl nepřekonatelný, zvládla jsme - sice tempem šneka - vylézt něco, co se zdálo dříve nemožné. Říkala jsem si a to by stačilo, můžu jít zase zpátky na Huskyho, ale po dalších asi 3km jsem uviděla hotel Žalý a říkala si…. Ty jo jsi tady. Už to nemůže být daleko když jsi u hotelu (ha ha ha…. ) objevila jsem rozcestník, zjistila, že na rozhlednu je to ještě asi 2,5km a vydala se na cestu. No nebylo to lehký… Nebylo to příjemný, co si budeme povídat. Po nějaké chvíli jsme se ocitla na kopci, kde výhled byl tak krásný že mé srdce zjihlo a říkalo si to je důvod proč stojí za to klidně … omdlít. Ale nestalo se. Jen mě děsila jedna věc a to: " Kde je ta rozhledna a můžu ji přehlédnout?" Cesta se začala zase stáčet dolů a já si říkala teda…. Jestli jsem to přehlídla a sejdu na druhou stranu kopce tak se zblázním. Bylo 18hod slunce zapadalo za obzor a já stále neviděla rozhlednu, na kterou jsem se těšila. Nepřehlédla jsme ji. Přede mnou stál rozcestník na něm že rozhledna je asi 300metrů tam tím směrem. Tak jsem vyrazila restaurace už sice měla mít zavřeno ale byla stále otevřená tak jsme si koupila flašku vody. Koukla na rozhlednu (podotýkám, že na rozhlednu nikoli z rozhledny na údolí) a mohla se vydat zase dolů. Do centra Benecka to bylo cca 3km, vzala jsem to jinou cestou než jsme dorazila. Adrenalin v mém těle dělal své a já jen všem nadšeně psala, že jsem to zvládla a rozesílala mmsky s fotografií rozhledny. A měla jsem ten nepřekonatelný pocit hrdosti, že sice může být svět proti nám, ale my ho můžeme i tak porazit nebo sním alespoň remízovat. Závěrem mého výletu byly horké maliny ve společnosti mé skvělé a úžasné podporovatelky a kámošky. A pak postel. Zasloužená. Suma sumárum jsem toho dne ušla asi 10-11km což na člověka, kterému chůze dělá mega problém bylo celkem slušný.


Další den nás čekala procházka s Lenčou po okolí, následující večer večeře, která se nepovedla. Aneb…. Ano odcházela jsem i po zaplacení účtu tak hladová jako jsme přišla protože jestli si myslíte, že se na zeleninovém salátu s kuřecím masem nedá nic zkazit…. Stačí troška "domácího vynikajícího" dresingu a odcházíte hladoví. Závěr večera byl večírek s hrou Vikingové - která mě upřímně dost nadchla.


Čtvrtek se přiblížil dřív než jsem chtěla a byl konec. Konec mého pobytu na horách. Ano, probrečela jsem celý odjezd a rozloučení se s lidmi, které zbožňujete a vidíte tak málo mi dalo vážně zabrat. Nasedla jsem do auta s tátou a odřídila si 4hodinovou cestu do Ostravy.

Ostrava - domov, rodina…. Ostrava…. Jo jsme doma a poznám to. A čím že to poznám? Tím jak zle mi zase je. Ale pořád by to mohlo být samozřejmě horší. Dnes jsem například musela zrušit koncert v Praze, na který jsem měla jet (Aneta samozřejmě :D ), ale věděla jsem že cestu do a z Prahy nedám. A tak jsem tady a místo poslouchání krásy a dokonalosti píšu článek. Jsem zvědavá jestli ho vůbec někdo bude číst. Ale i kdyby nečetl těší mě zavzpomínat na posední dny na horách.


Taky jsem se vás ptala jestli chcete nějaké návrhy na knihy a tak mě napadlo dát vám tady takový seznam knih, které jsem buď četla nebo se na ně chystám. Poslední dobou jsem začala číst nějak moc a tak je seznam chci si přečíst dost dlouhý. Pokud jste některou z knih četly a máte na ni názor budu za něj ráda. Přijde mi zbytečné dávat vám zde popisy knih všechny najdete například na (www.databazeknih.cz) a já vám zde napíšu názvy a k některým z knih i svůj komentář. Tak tady je ten seznam. Jsou to knihy které jsem četla tento rok a tak jsou snad i aktuální a k sehnání :-)


Četla jsem a stojí za to si přečíst:


- - Vypravěčka - tuhle knihu jsme četla dlouho, ale tak moc mě zasáhla že ani nevím, jestli dokážu lidem říct něco jiného než PŘEČTĚTE SI TO a se zatajeným dechem poděkujte v jaké době a jak žijete. Protože… No prostě a jednoduše. Druhá světová válka, prolnutí 3 příběhů v jedné knize. Dokonalost a přitom taková hrůza. Doporučuju jednoznačně.

- Zlodějka knih - u zlodějky jsme si nemohla trošku zvyknout na způsob vyprávění. Kniha je vyprávěná smrtí ale přes to všechno, knihu jsem zhltala asi za 2 dny a na konci ní mi slzy tekly proudem (ale mě tečou slzy, skoro pořád)

- Eleanor a Park - jedna z nejslabších knih tady z tohoto seznamu ale přesto si myslím že mladší čtenáře zaujme, já ji přečetla jedním dechem ve vlaku cestou na hory. Možná mě mírně zarazil konec - teda zarazil mě dost, ale ke knížce se asi hodil. Stojí za to přečíst :-)

- V šedých tónech - krásně psaná kniha o hrůzách z pracovního tábora. Rozhodně stojí za přečtení!!

- Léto na druhý pokus - jo, to jsou ty knihy u kterých si říkáte - bude to sladké čtení pro úsměv na tváři. A pak je to sice sladké čtení, ale s příchutí citrónu aneb poslední léto s tátou… Přečíst!!! :-)

- Hunger Games (komplet) - první dva díly mě nadchly, třetí díl trval dlouho než jsem ho přečetla. Byla to první a jak se znám asi i poslední dystopie, kterou jsem četla, ale hrozně mě bavila.

- Bez naděje - asi jsem našla svou oblíbenou spisovatelku a určitě chci její knihy v knihovně. Přečteno jedním dechem.

- Ztracená naděje - opačný pohled na knihu Bez naděje, pomohlo mi to pochopit hodně věcí, líbil se mi konec kde byl závěr, který mi chyběl v Bez naděje, knížky jsme četla ale v jeden den a tak se přiznám, že se našli věty které jsem přeskočila, protože byli totožné s předchozím dílem.

- Život jedna báseň - moc hezké, ale je to asi tím, že mě baví téma učitel a studentka jak se stím popasovat, tady to bylo spojeno i se smutnými situacemi z běžného života a možná i proto jsme na konci zase brečela jako želva. Přečetla jsem ji jedním dechem. A stačil k tomu jeden večer.

- Moře klidu - Kniha, u které jsem u dočítání říkala, ještě nesmí být konec, ještě nesmí být konec ještě ne. Kniha při které jsem litovala, že nemám garáž. Kniha při, které jsem tajila dech. 100% ANO

- Hvězdy nám nepřály - musím k tomu něco říkat? Snad jen to, styl psaní mi ze začátku připadal až moc dětský, ale pak jsme si zvykla. Co se týká filmu asi se mi víc líbil ten - jen bych k němu připojila některé neodmyslitelné situace z knihy, které v něm chyběli jinak, kdo nečetl určitě přečíst :-)

- Než jsem tě poznala - srdeční kniha…. Která bude snad navždy tou která mě rozbrečela natolik, že mi došli kapesníky, ke konci snad i slzy. Protože takový příběh by měl přečíst každý.

- Voda pro slony - nejdříve jsem viděla film pak až četla knihu a byla stejně dokonalá jako film. Za mě 100% ano :-)

- Chvíle před koncem - zbývá vám poslední den života a ten den se opakuje tak dlouho dokud neuděláte věci správně. Jak to celé dopadne? Zajímavé co zajímavé skvělé :-)

- Losing it - knihu jsme četla hned další den po té co jsem přečetla Život jedna báseň a tak mi děj připadal až příliš podobný a přesto se mi zaryla pod kůži a po pár hodinách jsem ji zaklapla s úsměvem na tváři :-) Pohodová jak má být :-)


Chystám se číst:


život u sousedů

- Osvětimská knihovnice

- Počkám na tebe

- Buď se mnou

- Jednou ano dvakrát NE (na tuhle jsem teda hodně zvědavá!)

- Pokání

- Nejtemnější hodina

- Květy z půdy

- Měl to být hezký život

- S láskou Rosie

- Příliš mnoho Kateřin (snad z důvodu že jsme Kateřina :D )

- Stříbrná zátoka

- Kde hvězdy stále září

- Easy

- Seznam tajných přání

- To nejlepší z nás

- Agnes

- Polibek pro Annu

- Zapomenutá

- Lovci draků

- Tisíc planoucích srdcí

- A hory odpověděly

A co vy a vaše knihy ať už srdeční, přečtené či ty co si chcete přečíst? :-) Máte některé ? :-)








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama