Jsou dny, kdy mě MG poráží!

20. listopadu 2015 v 0:02 | Kateřina Ulmanová |  s MG život nekončí... aneb co dělám dnes?
Jsou dny, kdy MG porazí i mě.

Uvažovala jsem, jestli tenhle článek budu vůbec psát. Jestli je to v souladu s filozofií mého blogu, ale co jiného bych měla ukazovat než pravdu? Takhle to teď je….

Je už to asi 5dní co je mi vážně zle, začalo to normální rýmečkou, kterou jsem přechodila a tak není divu, že už tři dny, ležím v posteli. Vězte, že mi může být ještě hůř a že některým lidem je o hodně hůř, ale mě je právě teď takhle. Během dne si položím spoustu otázek, které by asi vás nikdy nenapadly:

"Proč je ten talíř tak vysoko?"
"Proč je ten hrnec tak strašně těžký?"
"Proč je pet lahev tak moc dotažená a tak těžká?"
"Proč musím zvednout ruce, abych si mohla udělat copek?"
"Proč se chce Angee vyvenčit?"
"Proč, když se chci najíst, musím pohybovat rukou?"
"Proč zvoní pošťačka, když je teprve 11 a já spím pouhých 13hodin?"
"Vážně si musím dneska umýt hlavu? A vážně mám v ruce držet sprchu?"
……

Asi bych mohla pokračovat do nekonečna… Takových otázek je milion za pouhý jeden den, právě teď bych přidala otázku: "Proč po napsání pár vět, musím dát ruce ze stolu pryč, aby si odpočinuly?"…

Znám tyhle stavy, jen jsem dlouhou dobu nemusela spát - ležet - celý den. Dlouho mi nevadilo jít nakoupit do obchodu.
Dlouho mi nevadilo, brát zboží v obchodě i z vyšších polic regálů. Ale teď to tak je…. Ale já věřím, že jen na chvíli, že zase v pondělí - říkám pondělí, protože už své tělo přeci jen znám a tak bych mu dopřála ještě víkend v klidu - půjdu do školy s úsměvem a pocitem, že je v Ostravě opravdu krásný podzim.

Teď do školy nechodím, zítra vynechám hodinu dirigování, a vím, že určitě spousta spolužáku, možná i pan docent, budou pochybovat o tom, co dělám. Že určitě neležím ve stavu vegetace a nic nedělání - protože věřte, že v tyhle dny nic nedělám. Nečtu, nejsem na netu, jen ležím a pozoruju - poslouchám - TV. Když mi někdo telefonuje, je to většinou jednoslovná komunikace s přáním ať ten hovor co nejrychleji skončí. A věřte (další asi 3minutová pauza od psaní), že jít na 2hodiny dirigovat - což znamená zvednout ruce, narovnat tělo, a zvednout hlavu - je něco, co prostě zcela objektivně opravdu nezvládnu. Ne dnes, ne zítra a obávám se, že ani o víkendu. Ale jo, v pondělí to už dám! V pondělí to bude fajn!

(další pauza od psaní)

Takhle to teď je, udržet hlavu ve vzpřímené poloze bolí…. Psát ručně, je problém i běžně, ale teď je to ještě těžší. Nejhorší je, že se učím na zkoušky stylem, že skripta přepisuju ručně do sešitu. Akorát po napsání pár vět už po sobě zápisky ani nepřečtu a ruka mě chce profackovat. Přeci jen si můžu skripta vytisknout a podtrhávat, že ano, ale jistě i vy víte (pauza od psaní), že způsob jakým se naučíte učit praktikujete neustále a jiný způsob vám prostě nevyhovuje. Já mám ve zvyku přepsat skripta - vypsat výpisky lépe řečeno - s těmahle výpiskami si lehnout do horké vany. Problém číslo 2 - horká vana = jít si lehnout a spát, spát, spát - neboť teplo a MG k sobě prostě nejdou, nepatří k sobě. (pauza od psaní) Možná další důvod proč se této nemoci říká nemoc sněhových vloček - ne jen, že je každá jiná, jako každá žena a muž s touto diagnózou, ale taky při setkání s teplem je její osud zpečetěn, ale to je jen má teorie a jistě jsou i tací, kterým teplo nevadí, naopak jim vyhovuje. Já jsem asi pravá sněhová vločka…

Ale na MG - hlavně tu mou - má vliv i psychika a tu v posledních dnech v pořádku prostě nemám. Zasáhlo mě dění ve světě. (pauza) Sestřelené Ruské letadlo, teroristické útoky v Paříži, ale ne jen tyhle útoky o kterých se tak moc mluví, co třeba požár v Indonésii? Proč se nemluví i o dění, které je stejně hrozné… děsí mě hrozba, která nad námi je, děsí mě to, že lidé přestávají být lidmi, na druhou stranu spoustu lidí a já doufám, že je to snad stále 80% většina, svou lidskost dennodenně ukazují těma nejmenšíma maličkostma, které tvoří velké lidské dobro. A to je možná lék na mou trudomyslnost (zase používám slovo, které mě naučila Alenka) - ale tohle sem nepatří. Chtěla jsem jen říct, že psychika je prvotní věc, kterou si musí člověk dát do pořádku, aby bylo v pořádku i jeho tělo.

(pauza od psaní)

Teď už se loučím, mé oči - to levé zase menší - chtějí tmu. Mé ruce chtějí trvalejší pauzu než jen tu 2-3minutovou a já jim tenhle komfort dopřeju, protože nejhlavnější je POSLOUCHAT SVÉ TĚLO.
Možná mě poslední dny MG porážela, ale já ji porazila tolikrát, že je vlastně správné nechat ji připsat si takovou malou bezvýznamnou výhru. Ale v celkovém důsledku stejně vyhraju já!!!

Mějte se krásně a na závěr snad jen - modlete se za svět, ne jen za jedno místo.

Jsem ateista a přesto se modlím, ne však k bohu, ale k lidem, protože my máme tu sílu a moc změnit svět, nezvládne to však jedinec, to musíme všichni společně. Já možná svádím dennodenně vlastní bitvu s MG, ale v porovnání se světovýma válkama je to jen prkotina. Žíjte, milujte, smějte se a ukažte světu, že je život krásný i v dobách, kdy se zdá, že zlo má nadpoloviční většinu. Nemá!


Kateřina

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JÁ | 20. listopadu 2015 v 0:38 | Reagovat

Krásně si odpočiň, Kačenko. A v pondělí... protože kdo by to měl vědět lépe než ty, kdy to bude... zase vyskočíš a řekneš si: Co jsou to proležené čtyři dny oproti celému létu na vodě a na výletech, oproti trénování na kajáčku i na podzim, oproti tomu, že jsem mohla čtrnáct dní lítat pohorách :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama