Duben 2016

Amy a Roger na cestě - Morgan Matsonová

29. dubna 2016 v 22:22 | Kateřina Ulmanová |  Knižní část mého já

Amy a Roger… Na cestě

Morgan Matsonová

Vydavatelství COOBOO
Počet stran: 420
Vydáno: 2013 (originál 2010)

Měla jsem to štěstí, že jsem knihu - na kterou, už jsem málem zapomněla - našla na poličce YA v Dobrovského knihách. Nejvíc mě na ni potěšila cena a to akčních 100Kč.
Neváhala jsem a spolu s Moře klidu (kterou už jsem dvakrát četla a musela ji mít v knihovně) a taky knihou kterou zatím neznám "Všechna pravda ve mně".

Hned vzápětí jsem otevřela knihu - přivoněla, abych neporušila svou tradici - přečetla poděkování a pak jen nestačila zírat, že už od první strany příběhu je kniha opravdu vytvořená "jinak" než obyčejně příběhy jsou.

Mám ráda knihy, u kterých se člověk dokáže přenést někam jinam, a mě tato kniha přenesla do Ameriky, toužila jsem nasednout jako tajný pasažér do auta Amy a nechat se Rogerem odvést napříč státy. Poznat, všechny ty fast foody, dinery, hotely…….

Asi všem je od začátku jasné o čem kniha vlastně bude, ale průběh? Ten dokáže zlákat ke čtení a listování knihou každého, kdo knihy - oddechové - čas od času potřebuje.
Tahala jsem tuhle "malou" papírovou bichličku s sebou všude, kam jsem šla a byla ráda, že jsem ji přečetla za necelé dva dny a tak už ji teď můžu zase uložit do knihovny. Má záda to jistě ocení (tedy.... asi ji vystřídá hned jiná).

Nevadilo mi na knize nic, stejně jako autorčina druhá kniha - Léto na druhý pokus - i tato mě chytla za srdce, a donutila žít knižní příběh. Autorčina druhá kniha (která vyšla později, ale já ji paradoxně četla dřív - a to už v roce 2014 ) mě bavila o malý kousek míň. Přišla mi zdlouhavá, za což jsem u Amy a Roger byla ráda.
Byla jsem ráda že ji autorka neuspěchala, že každou zastávku popsala a tak i já - neználek Ameriky - si mohla připadat jako někdo, kdo alespoň virtuálně místa navštívil.

Fakta… aneb co na příběhu miluju? :

1) Mám radši Amy! - tu staronovou.
2) Roger, musí být v brýlích sexy
3) Yosemity
4) AD ASTRA PER ASPERA
5) Playlisty
6) Sovička….

7) Zpracování knihy a závěrečný autorčin deník

Hodnocení:

5* - protože si ji zaslouží jak příběh tak samotné zpracování knihy






Dám ti slunce - Jandy Nelsonová

23. dubna 2016 v 15:21 | Kateřina Ulmanová |  Knižní část mého já
Vzhledem k tomu, že mou dost velkou část života tvoří knihy, dovoluju si na svůj blog "Můj život s MG" přidat další kategorii a to KNIŽNÍ SVĚT KÁČ!, předem říkám, že kdo nerad čte ať tyhle články nečte. To dá rozum ne?

Recenze na knihy nepíšu - a často se dost bojím, že prozradím nějaký "spoiler" - a tak se pokusím vám žádný spoiler neprozradit a recenze začít psát, ne jen kvůli vám, ale kvůli sobě abych když se mě někdo zeptá na doporučení měla "mini čtenářský deník" na jednom místě.

Začala bych svou novou rubriku knihou, s názvem DÁM TI SLUNCE, od autorky Jandy Nelsonové. No dočetla jsem ji právě teď, a tak moje recenze bude dost ovlivněná aktuálními pocity :-)

Jdeme na to!!
 

DÁM TI SLUNCE - JANDY NELSONOVÁ

Příběh je rozdělená do pár kapitol, první je vyprávěna z pohledu Noaha - prvního z dvojčat a jeho časová linka je od jeho 13ti let, kdežto druhá kapitola Jude, je vyprávěna zase o pár let později Jude a Noah už mají 16let, jejich máma je mrtvá, z Noaha "blázna" se stal "normální" kluk, tahá se po večírcích, pije a rázem "rozumí světu". Naopak z "normální" Jude se stal "neviditelný blázen" chodící na prestižní uměleckou školu - na školu, na kteoru tolik toužil jít Noah a na kterou tolik nechtěla jít Jude.

Součástí příběhu se stane spousta zajímavých osob, odlišných povah, které umí autorka precizně popsat a propojit.

Líbí se mi, že kniha si pohrává i s kontroverzní tématikou, sama anotace ji jasně bez jakýchkoli pochybností nebo příkraz popisuje: " Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay." Autorka i přes tohle jasné tvrzení nemá potřebu do čtenáře tlačit nějaké osvěcující myšlenky, naopak předkládá příběh, takový jaký je.

Všechno se zdá ideální - nebo ne zcela ideální ale reálné a lidské - dvojčata se milují, doplňují a jsou vlastně jedna duše ve dvou tělech, uklidňuje je pocit společného dýchání, doplňují za sebe věty. Žárlí na sebe, žárlí na rodiče. A nikdy by nikdo neřekl, že zrovna tihle dva, se nějak začnou míjet, že se jejich světy rozdělí.
Vždy se ale věci dokážou zamotat, stačí vlastně málo. Stačí k tomu ochranitelský pud, malá milosrdná lež, nebo pouze ochranná skořápka před celým světem, kterou si člověk vytovří.

Dlouhou část příběhu jsem měla pocit, že rozumím, že chápu, že se dokáže s určitýma myšlenkama ztotožnit a říkala jsem JO JO!! TAKHLE TO JE!
Pak naopak tento pocit přebylo nutkání říkat si: "To je nemožné", "To by přeci v reálu nikdy nemohlo vyjít." "Spousta náhod na málo stránkách." Ale proč vlastně ne? Už od pradávna se říká: "Svět je podivuhodně malé místo" a 357 stran je v důsledku asi dost velká časová propast pro tolik (ne)uvěřitelných příběhů, ale jak Jude ráda tvrdí: " Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu."

Co na příběhu já osobně miluju? Fakta:


1) Obálka je bezpochyby skvělá!
2) Noah je Noah (čas od času mám chuť skočit do knihy a říct mu, že svět viděný jeho očima je svět ve kterým bych chtěla být - aspoň pár minut - "Jude se pozvracela přes celý stůl, ale toho modře světélkujícího blitíčka si všimnu jenom já."
3) Chtěla bych mít bibli, kterou vlastní Jude. (ale jak se znám bála bych se v ní číst, abych náhodou nezačala jančit když přes cestu přeběhne černá kočka.)
4) ... naš
4) .... no dobrá tohle už by spoiler byl, tak já mlčím a vy čtěte a třeba "fakt" číslo 5,6 a 7 poznáte z knihy.

- jeden fakt na víc? - to, že když už se zdá že kniha, už tak překonala vaše očekávání a vy v ní najdete svou nejoblíbenější filozofickou myšlenku od Platóna.

MÍNUS, spíš pro mě než pro knihu!

Jediné co mě na příběhu mrzí je to, že jsem se do něj nedokázala začíst hned, chvilku mi trvalo překousnout první 30 stran, ale po nich jsem knihu přečetla za jeden den a nelituji ani jedné minuty strávené v její společnosti. Protože slzy hrachu se skutálely - jsem přecitlivělá - hrůza a děs!



Hodnocení 5*


Všeobecné info? Najdete třeba na Databazeknih.cz , vydavatelství COOBOO 2016

Tak čau příštš Kateřina :-)

Večerní " V síti" s kytarou

21. dubna 2016 v 9:28 | Kateřina Ulmanová |  Kdo jsem?
Už jste slyšeli můj nový cover? Je to teda jen zaznamenaný pohodový večer s kytarou, ale i tak vám to tu sdílnu.
Originál pochází s dílny kapely FROM - mimochodem, stojí určitě za poslech, jejich klipy jsou prvotřídní.
Mějte se K. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=cGj_x_mg6HQ

Slavíme zase jedno výročí ;)

18. dubna 2016 v 21:24 | Kateřina Ulmanová |  Kdo jsem?


Kompromis, to je klíč k úspěchu!

Dnes jsou to 3 roky, co se mou neodmyslitelnou součástí stala slečna/paní Myasthenia Gravis. Řekla bych, že naše společné soužití je vcelku povedený kompromis, někdy ona ustoupí mě, abych mohla s chutí a pocitem (skoro)normálnosti vyrazit na lyže, vodu, kolo, longboard či do kopců. Někdy, naopak já ustoupím ji a proležím těch pár dní v posteli. Ale o tom ten kompromis je, ne?

Jsem ráda, že těch dní kdy ona ustupuje mě je víc a víc.
Víte, naučila mě jednu věc, tou je chuť dělat vše co by někdo mohl považovat za nemožné a nezvládnutelné s mou kámoškou MG.
Neříkám, že se mi vždy daná věc povede, ale naučila mě, se o to alespoň pokusit.
Proto se ze mě stává dost špatný kajakář, průměrný lyžař, skejťák amatér nebo třeba cyklista s motorkem, taky mi dovoluje být polo kytaristkou a zpěvákem co zívá každou pauzu, ale žiju a o tom to je ne?
Díky MG, za život, který rázem vypadá, že má smysl protože si užívám každou minutu kdy je mi dobře a kdy se cítím tak jako před 3mi roky.
Zkusme, my lidé, myslet víc na to co máme než se litovat za to co nám osud bere, protože život umí být krásný i ve chvílích temna.
Milujte, litujte, chybujte, omlouvejte se, žijte, protože o čem jiném by ten život byl?
Díky všem, kteří jsou mými záchrannými kruhy, protože bez vás, tak jako bez ní (MG) už bych to nebyla já.
Mějte se krásně, protože já se krásně mám <3Emotikona heart

Po sto letech zase JÁ :-)

15. dubna 2016 v 15:48 | Kateřina Ulmanová |  s MG život nekončí... aneb co dělám dnes?
Ahoj všichni, zdravím vás,
po víc jak třech měsících zase usedám ke klávesnici svého notebooku, abych se s vámi podělila o své pocity a že jich za ty 3 měsíce bylo. Každopádně já se pokusím být stručná a vše říkající.

LEDEN - BŘEZEN místo jménem Benecko.

Tak jako poslední roky i letos jsem se přemístila na 3 měsíce mimo můj domov v Ostravě na Benecko, kde jsem se vrhla na učení v lyžařské škola HUSKY a ačkoli má představa byla taková, že přijedu a budu učit pokud možno od rána do noci a mezitím budu poletovat po všech čertech a ďáblech, nebylo to tak.
Učila jsem 4 hodiny denně, většinou jsem začínala na 10tou hodinu učila do 12ti měla dvě hodiny pauzu a pokračovala do 14ti do 16ti, jo takhle to mé tělo bylo ochotno přijmout a připustit. Samozřejmě nastaly dny kdy jsme si u své "šéfové" prosadila že budu učit hodin pět, nebo se stala zachráncem situace, když se podařilo zdvojit hodinu nějakému instruktorovi, ale to mi mé tělo dost vracelo a já se pak ocitala ve svých obvyklých stavech - ne zrovna beztíže.
Trávila jsme čas taky v kanceláři, kde jsem se snažila neudělat žádnou botu a domlouvat hodiny všem stejným dílem. Každý pátek jsem spoluorganizovala závody na Benecku, středu jsem trávila jako sněžná královna a rozdávala dětem poklad, v neděli s Alenkou pořádala sněhohry pro malé děti no a zbývající dny večer jsem se snažila čas od času zajít i na večerko a trochu si zalyžovat.
Co vám budu povídat, žila jsem sice na omezený režim, ale žila. Chodila jsme spát nejčastěji mezi 21-22 hodinou vstávala kolem 8mé. Idylka jak má být. Moc ani nevím, co jiného vám mám říkat.

Půlka BŘEZNA až dnešek.

23. března jsme se vrátila do Ostravy, mírně se aklimatizovala a k mému potěšení hned neodpadla, začala jsem chodit zase na trénink kajaku na Ostravici v centru Ostravy, ale je pravda, že mé ruce se tento pohyb musí zase naučit, zatím po 40ti minutách odpadám a z vody odcházím.
Koupila jsme si longboard a dnes jsme na něm se svým božím minipsem ujela asi 12,5km.
Chodím s rodiči na výlety do hor, ale i jen tak po městě.
Léto mám nabité zase sportovními aktivitami.

Je jedna věc co vám chci říct:


Víte, všechno předchozí je to co dokážu já, ale věřím že mnoho toho dokážete i vy. Kdybych dala na všechny rady lékařů a doporučení co se píše na internetu, nejspíš bych tvořila kariéru na počítači (což dělám tak jako tak), ale já to udělala úplně jinak, začala jsem poslouchat své tělo a dělat všechno po čem jsem kdy toužila, kdy jindy když ne teď? A hlavně PROČ jindy a ne teď?

Takže mě najdete nejspíš někde na trase mezi Vodou - kolem - longboardem - horami - domovem. Prostě někde na trase ŠTĚSTÍ a ŽIVOT. Protože být šťastný a žít, to je to nejdůležitější ne? J
Tak se mějte a žijte!

A pokud chcete vědět co právě kdy a jak dělám tak mě sledujte na instagramu kde jsem jako KACULMAN (www.instagram.com/kaculman)